NEJSEM BLOGER!

2. srpna 2017 v 12:05 | Zuzana Macháčová |  Náladovník
Vážení a milí, nejmilejší, nejdražší!
Já píši vám, co mohu více...

Už jen z nadpisu tohoto článku lze vytušit mnohé... Nyní se se mnou pojďte podívat, proč tomu tak je!

A kdybyste mě někdy v budoucnu hledali, najdete mne na Facebooku - jsem PÍSMODĚJKA, která tvoří Vaše sny a splétá je perem na papír...


Víte, když jste u moře, máte spoustu času na čtení a přemýšlení...
A kromě čtení, i sami na sebe a na svou tvorbu.

Uvědomila jsem si jednu věc, která je zde na tomto blogu tolik zřejmá minimálně od září roku 2014 podle stále ubývající četnosti příspěvků a nevyplněných děr času a je naprosto očividná od začátku tohoto roku, kdy se blog plnil v podstatě pouze kapitolami Tváře v Temnotě.
Uvědomila jsem si jednu věc, o které svědčí také to, že mám dva stálé čtenáře, kterým tímto děkuji za jejich nepřetržitou podporu - a děkuji také všem ostatním, kteří mne zde v určitých úsecích života provázeli - bylo to s vámi moc fajn a tlačili jste mě dopředu!

Víte, mí drazí, uvědomila jsem si jednu pro mne a moji tvorbu velice důležitou věc a ráda bych se vám to pokusila vysvětlit... Neznamená to, že byste pro mne nebyli dost dobří, nebo že by mě vaše tvorba nezajímala. To vůbec ne!
Jde o to, že jsem blog přestala vnímat jako svou "výlevku" - a v tom je jádro celého problému.
Začala jsem ho vnímat jako místo, kde publikuji svou románovou prvotinu Tvář v Temnotě - a přirozeně chci, aby byla čtená. Blog se mi stal prvním sebevyjádřením, místem, kde již není misto pro nic dalšího - a zároveň z něho mám takový prapodivný pocit... Sama nevím proč, a možná že to takhle ani nefunguje a pouze já si to vsugerovávám, ale blog je vlastně strašně vypočítavá záležitost. Kort pro tak sporadicky publikujícího člověka, jako jsem já...
Mechanismus funguje v koloběhu - já si přečtu článek a zanechám komentář a naopak. Bez toho to nejde, anebo to jde jen velmi velmi těžce! A je to logické - každý chce být čtený a aby to tak bylo, musí na sebe upozornit. A jak? Opět čtením! A na to já opravdu nemám energii - a to ani přesto, že mám "pouze" dva stálé čtenáře. U každého z nich je typ tvorby, kterou miluji a moc ráda si ji přečtu, když ale tato tvorba nějakou dobu chybí, anebo je článek příliš dlouhý na mé časové vytížení, potom se stává, že uplynou třeba dlouhé dva měsíce, aniž bych si od nich něco přečetla. Jen doufám, že nebudu pochopena špatně - lidi, já MILUJU vaši tvorbu! Jen mi došlo, že už nemám čas, ani náladu apriori vysedávat za počítačem a pročítat se mnoha a mnoha články z důvodu, že na sebe chci upoutat pozornost. Tenhle řetězec, do kterého jsem sama sebe uvrhla touhou po čtenosti, mě příšerně irituje a nechci v něm pokračovat dál. Články si přečtu ve chvíli, kdy já sama budu CHTÍT a budu si to UŽÍVAT!
Došla mi totiž ještě jedna věc - nejenže mě koloběh "něco za něco" okrádá o energii (stále totiž ve vašem nitru zůstává taková ta skořepinka slov: "měla bys, jinak upadneš v zapomnění"), okrádá mne to také o čas. Došlo mi, že mám bambilion různých způsobů, jak chci svůj čas VYUŽÍT - k tvorbě, ke kreativitě, prostě chci BÝT VE FLOW jakýmkoliv způsobem to jen je možné - chci malovat tašky, zkoušet nové recepty, poznávat nová místa, chci se učit hrát nové a nové písničky na kytaru, chci jen tak nezávazně snít o Petroniovi, chci se znovu pokusit běhat, chci chodit na puťáky a hodně cestovat, chci bourat svoje předsudky o lidech, světech a o sobě samé, bourat napojení na sociání sítě a budovat napojení s přírodou a především - chci PSÁT!
A tento čas bych chtěla někdy VYUŽÍT ke čtení vašich článků až budu mít čas, náladu a potřebnou lásku - ne jej však ZNEUŽÍT a nechat se o něj okrást tím, že bych články četla jen z jakési vypočítavosti. Zkrátka bych chtěla opět dojít k tomu, že se pro mne čtení VÁS stane zábavou a nikoliv "povinností".
A jsou lidé, kteří se mě ptají, zda mi nevadí, že mám jen dva stálé čtenáře - a víte co? Ne, nevadí mi to. Nevadí mi to z jednoho jediného prostého důvodu.
Uvědomila jsem si jednu věc:

JÁ NEJSEM BLOGER!
(a to ani přesto, že mne náměty na články napadají a možná bych je psát i chtěla - a třeba je také napíšu! Věc tkví v tom, že u mě nikdy není jisté, zda se náměty stanou skutečností, anebo zůstanou jen létat vzduchem jako zvířený prach. Věc tkví v tom, že pro mne tvorba NA BLOG již není tolik stěžejní jako tvorba ROMÁNŮ. - a také v tom, že mě zábava, jež se stala "povinností", spojená s blogováním a touhou, aby byl můj román čtený, paradoxně odvádí od psaní románů.)

A ještě jednu věc vám řeknu:

JÁ NEJSEM BLOGER!

JÁ JSEM SPISOVATEL!

A je to skutečně tak.
Je to vlastně poprvé, co to o sobě říkám a zároveň o sobě tak i uvažuji! Ráda napíšu nějaký zábavný článek o nezbedných vykutálenostech, které se mi dějí (například TENHLE o úkladech maturity, TENHLE o tom, jak jsem pokořila Sněžku, TENHLE o megagalaktickém výletu do Prahy s těmi nejlepšími lidmi, TENHLE o pražském Fantomovi, TENHLE o Lysé, nebo TENHLE o místě, kde se duše dotýká metafyzična...), ale už to není FLOW; TO FLOW, které hledám a potřebuji...

JÁ POTŘEBUJI PSÁT, JINAK ZEMŘU. PSÁT. PSÁT ROMÁNY.

Články jsou pro mne žabařina, na románech mi záleží!

A proto si cením tohoto blogu - ne pro jeho články, z nichž mnohé jsou povedené a na hodně z nich jsem pyšná; ale pro
svůj úplně první originál vznikajícího románu Tvář v Temnotě, který zde zůstane nezměněný tak, jak jsem ho ve svých čtrnácti letech začala psát. Je ryzí, čirý, plný nadšení z Fantoma Opery, na kterého volně navazuje, širokému čtenářstvu a do regálů knihkupectví je v této své nezměněné podobě však naprosto nepublikovatelný. A proto tady zůstane, zůstane zde již napořád, jako ryzí nedokonalý originál mé úplně první prvotiny, která možná spatří, možná nespatří světlo světa. Zůstane tady jako ukázka toho, že každý nějak začíná, každý se nějak posouvá dál - a záleží hodně na tom, co ho posouvá dál! Pro začínající spisovatele je blog naprosto ideální záležitost a já jsem moc ráda za všechny ty lidi, kteří mne svým zájmem a komentáři postrkovali vpřed. Samozřejmě, všechno se mění... Jiné je složení mých čtenářů, jiný je styl, kterým píšu (dovolím si říci, že je mnohem vyzrálejší a já jsem s ním mnohem více spokojenější, než kdysi) a jiné jsou také ony první kapitoly, které jsem napsala před lety. Dnes byste je možná ani nepoznali. Řekla bych, že je v nich více vysvětlivek - došlo mi, že by TVT mohli číst i lidé, kteří Fantoma Opery v životě neviděli, anebo nečetli.
Ale ani bez vás by TVT nebylo tím, čím je! Bez vašich komentářů by Edgar kdysi v minulosti neutekl z domova a nepostřelil svého bratra, bez vás by nikdy nevzniklo to křehké pouto mezi Johannesem Brahmsem a Magdalenou, bez vás by TVT ztratila smysl.

A úplným závěrem bych ráda sdělila jen toto:
Já sama nevím, co bude dál. Možná to s tímhle blogem už nějak "doklepu" až ke zdárnému konci TVT, aby zde zůstala navěky zaznamenaná tak, jak byla psána poprvé. Možná tento blog po dokončení Tváře v Temnotě usne spánkem věčných - protože dokonal svůj účel.
Možná sem občas přibyde článek o cestování a mém životě...
A možná se stane živnou půdou pro něco nového! Pro nový román... A možná taky ne - možná se konečně obrátím k tomu, co dělá většina spisovatelů - syslí si své vznikající dílo pro sebe, aby je pak mohli ukázat světu v plném květu a v jeho nejkrásnější podobě...

Nemám v úmyslu blog mazat.

A v hlavě se mi rojí nové nápady! JSEM SPISOVATEL a u Tváře v Temnotě to nezůstane, to mi věřte! :)

A kdybyste mě někdy v budoucnu hledali, najdete mne na Facebooku - jsem PÍSMODĚJKA, která tvoří Vaše sny a splétá je perem na papír...
 


Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 2. srpna 2017 v 18:34 | Reagovat

Já tě chápu. Číst něco z povinnosti znamená, že si ten obsah neužíváš, pořád na sebe upozorňovat je pracné a málokdy efektivní.
Fantomácký svět je poměrně obskurní, takže množství komentářů nikdy nebude závratné. Vlastně se hodně často stává, že je to množství nula.
A občas už se to celé snažení zdá takové zbytečné...
Ale dost pesimismu, jsem ráda, že to tu nerušíš úplně, a že TVT zůstane, to by byla velká ztráta. :)

2 Zuzana Macháčová Zuzana Macháčová | Web | 3. srpna 2017 v 22:55 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi mě pochopila, bála jsem se aby to nevyznělo špatně. Ono to není o tom, že by mě to deptalo, to vůbec ne, jenom je to zkrátka o tom čase a energii a tak vůbec... :D ale je fajn si to uvědomit a nenutit se do toho.

A ani nevíš jak moc mě v kontextu toho všeho potěšila tvá zmínka o TVT! Opravdu moc a moc si toho vážím - a tohle je přesně ten důvod, proč ji chci dokončit,  kvůli čtenářům, kteří mě posouvají dopředu! Takže děkuji moc ještě jednou, je to pro mě cennější než jakékoliv peníze na světě, a prozradím tajemství - další kapitola už v sobotu nebo v pátek večer! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama